Vánoční přání Igora Chauna a spolku Goscha

(21. 12. 2016) Milí přátelé, přijměte přání krásných Vánoc i dnů všedních. Blíží se dny zapálených svící – na Vánočním stromečku. Chtěl bych připomenout nám všem, že budou tato světla k ničemu, když nezapálíme současně a PŘEDEVŠÍM své vlastní osobní svíce radosti a lásky ve svém srdci. Sami v sobě. Četl jsem si teď v díle Emanuela Swedenbora a on říká, že při stvoření člověka byl vložen zápis o Božím řádu do srdce každého z nás. Je to ta nejdůležitější pomůcka pro lidský život na Zemi. A to nejdůležitější poznání. Všichni víme, co je dobré a co máme činit, ba i myslet. Ale klopýtáme. … Nalézáme se ve dnech, které přinášejí nejen zprávy dobré, ale zdánlivě i události hrozivé, důkazy "jakéhosi zla", které jako kdyby získávalo více prostoru a způsobovalo bolest mnoha lidem. Na některé proto padá zmatek, či dokonce tíseň a strach. Jak se vůči tomu postavit??? – Lze se bránit tím, že tomu "nepropadneme", že udržíme svobodnou mysl, povědomí o Božském řádu V NÁS A VE VŠEM, a že se nezapomeneme RADOVAT! Světlo našeho srdce a vědomí pravdy jsou naší nejlepší obranou a zbraní.

Svět je takový, jaký je, tvé učiliště života. Pokud jen na okamžik zapochybuješ o síle Boží, o jeho dobrém plánu s lidstvem – i se vším zrozeným i nezrozeným –, nevědomky posiluješ zlo. Respektive, ředíš dobro. To oni chtějí, útočníci, to je cílem jejich akcí. Četl jsem si teď v díle Abd-ru-shina, Ve světle pravdy, a on tam zdůrazňuje a krásně připomíná, že kdo útočí na víru druhého, a jedno zda slovem, nožem či bombou, skrývá svou vlastní slabost a malou víru. Kdo chce silou přesvědčit druhého, zneužívá motivu víry a prezentuje pusté lidské pudy, touhu ovládat a ničit. I to nám dal Tvůrce do výbavy. I těmi etapami jsme si prošli. Ale je naší volbou, zda těmto pudům dáme průchod i dnes.

Kolikrát jsi se, milý čtenáři, přistihl v těchto dnech při myšlence na Boha?
Kolik minut či alespoň vteřin jsi mu věnoval?
Jak chceš být "šťastný", když to neděláš?

Mně bylo v minulých dnech smutno a vnitřně jsem prožíval konec roku, vítal slunovrat, obnovoval svobodu a radost v sobě. Podařilo se. Světlo. Jsem za to rád – a dělím se s vámi.
Protože každý jeden jsme majákem, loučí Světla, a každé jedno naše pochybení,
malátnost či klopýtnutí jsou součástí celku a promítají se do něj.

Největší prohrou je ztratit naději a víru v dobro!!!
Ať se ve světě, v nás či kolem nás DĚJE COKOLIV, největší prohrou je uvěřit, že svět nemá smysl,
že já spolu s ním se řítím do temného Nic.

Je posvátný čas blížícího se příchodu křesťanského Spasitele, Ježíše Krista. Jedna židovská matka, pocházející z rodu krále Davida, před dvěma tisíci lety nosila plod lásky Boží ve svém těle. Milovala ho. Na úrovni Duší už věděla, jaký je synův úkol, jaká nesmírná bude mateřská bolest, když ho bude muset "odevzdat". Od té doby miliony matek ztratily své syny. A blízcí své drahé, otcové dcery a syny, matky svá dítka nejmilovanější a děti své rodiče. Když je to v přirozeném řádu života, z důvodu věku či nemoci, lépe to chápeme... Když je to rukou jiného člověka,
ze zloby či nenávisti, hůře to chápeme.

A přece vše v tomto světě je v plné rovnováze a spravedlnosti, a vše je dokonce JEDNÍM ŽIVÝM CELKEM. Část událostí a jejich důvodů se dokonce prolíná se světy nám dosud neznámými, neviditelnými, však v náznaku tušenými. Prohrou tedy není "prohrát", ale prohru nepochopit. Nepřijmout. Prohrou je netvořit z každého okamžiku novou šanci a radost – z každého okamžiku TEĎ, v radosti z pouhého nádechu a výdechu.

Jak na to??? – Stačí pomyslet na Boha, na věci nás přesahující a osvobozující, udělat nádech a výdech z hlouby plic, a ten dojatý a užaslý úsměv se už na naši tvář dostaví sám. :-) Tak to mám já…
Nemyslete si, přátelé, že ono „ťukání na nebesa“ je nějaká složitá věc. A že shůry neodpovídají. Budete záhy překvapeni tou záplavou radosti, posily a ODPOVĚDÍ, které vám Shůry budou přicházet! Ono to vlastně už přichází, permanentně, ale ještě to neslyšíme. Protože se příliš zabýváme sebou a Nenasloucháme… Tam Nahoře čekají, jen až si vzpomeneme. Taková je úmluva, Boží řád. Nejsme na to sami, ale musíme si to uvědomit. Tak vnímám Vánoce. Jako velkou šanci. Jako připomínku, že na to nejsme sami…

Jak píše Emanuel Swedenborg, kolik už proseb o milost bylo vloženo do dlaní, které jsme z nenávisti PROBILI HŘEBY KE KŘÍŽI. A přece tady ta milost pro nás stále je! A na Štědrý den budeme slavit příchod JEJÍHO POSVÁTNÉHO POSLA. Posla lásky, odpuštění a míru.
Příchod samotného Božského syna, který přijal tuto úlohu a oběť, aby se vyčlenil z nebeských sfér, prošel trýzní lidství a otevřel lidstvu další a úplnou Cestu k Otci.

Každým dnem přicházejí matky o své děti, a nyní nově při událostech na vánočním trhu v Berlíně. Proto je třeba připomenout, že zloba zlobu nezabije, ale posílí. Že na místě je pevnost a spravedlivá odplata, ale ne náš zmatek a neradost a zkažené Vánoce.

Kolikrát jsi, Bratře či Sestro, v poslední době pomyslel na Boha???
Usmál se vzhůru, odfoukl sis z plných plic, poděkoval či se potutelně usmál Vzhůru, za ten Dar, za tu odvěkou smlouvu života, díky níž ty můžeš číst tyto řádky a já je psát...? A dýchat a radovat se a jíst a milovat??? Poděkoval jsi? Poděkuješ?
Zapálíš krom svíce voskové na tyhle Vánoce i svíci ve svém srdci…?

Já to udělám. Protože je jen na nás, přátelé, čím naplníme svá srdce a mysl – o těchto Svátcích, i po všechny zbývající dny pozemského života...
Je jen na nás, čím naplníme svou hlavu, zda dostojíme smlouvě o radosti z bytí, jíž jsme v pradávných časech prostřednictvím lidských Praotců uzavřeli smlouvu se samotným Bohem, nebo zda její obsah utopíme v malosti, bolesti a strachu. A promarníme tuhle jednu příležitost…

Je to zdánlivě pohodlnější – nevěřit a na všechno se vykašlat. Ale jen dočasně. Z té podivuhodné úrovně bytí jménem „lidský život“ VEDE CESTA OSVOBOZENÍ – k vyšším cílům, úkolům a sférám. A kráčíme po ní všichni, ať si to zrovna uvědomujeme, nebo ne…

Na té Cestě je důležité udržet si vděčnost k Bohu. Slavit tvůrčí princip Stvořitele, uvědomovat si ho co nejčastěji, kořit se před tou velikostí a Milostí, před tou Láskou, a velebit je ve svém srdci.

Děkovat. – Usmívat se. – Plakat. – Sdílet. – Rovnat si tělo i Duši. – A svobodně a šťastně Dýchat.

Děkuju, přátelé, a přeju krásné dny. Ty sváteční, i ty zdánlivě všední. Igor

Bedřich Kočí - OPTIMISMUS, VÍRA A NADĚJE

(6. 12. 2016) NOVÉ VIDEO! - Přátelé, s velkou radostí uvádím tohle malé video, které připomíná vynikající osobnost českého léčitelství, pana Bedřicha Kočího, nazývaného Pražský divotvorce. Byl velmi úspěšným prvorepublikovým nakladatelem, ale objevil v sobě léčivé schopnosti a svýma rukama a vírou v Ježíše Krista docílil množství zaznamenaných a dokázaných vyléčení. Přičemž některá se jevila doslova jako zázrak (hluší, slepí, chromí - vstávali a viděli, slyšeli). Je mi velkou radostí připomenout, jak velcí lidé žili mezi námi, a uvědomit si SPOLU S VÁMI, ŽE ČÁST TÉTO SÍLY V SOBĚ MÁME MY VŠICHNI. Budu vám proto vděčný za pomoc se šířením tohoto videa, za vaše SDÍLENÍ. Děkuju, Igor
O životě, díle a léčení pana Kočího více zde: Bedřich Kočí – PRAŽSKÝ DIVOTVORCE, jeho život a léčení.

Splynutí s živou vůlí Stvořitele – ZÁSADY AGAPE!
 

(1. 12. 2016) NOVÉ VIDEO - Přátelé, tímhle videem jsem si udělal radost. A věřím, že snad i vám. Děkuju, přátelé, za společnou inspiraci a za vaše SDÍLENÍ. Jsem hluboce přesvědčen, že Pravda je jen jedna – a že byla v historii LIDSKÉHO RODU už mnohokráte vyjádřena. Zároveň však je zřejmé, že „staré pravdy“ potřebují v každé generaci nové překladatele a tlumočníky. Proto dělám tato videa. Takový je Zákon Lidství. A nových Duší, které stále přicházejí… Do této nádherné školy … stanice jménem Země.
 Děkuju, Igor

NÁPOVĚDA BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI
(Igor Chaun, 23. 11. 2016)

Přátelé, mnozí upadáme do hořkosti a naše mysl má tendenci nám namlouvat, že tento svět je špatný, že zlí lidé vítězí a pravda a morálka prohrávají. A že tedy nemá smysl usilovat o čestný, rovný a pravdivý život. O život v laskavosti vůči svým bližním, a v pokorné úctě vůči přírodním – kosmickým – universálním zákonům. Zákonům Stvořitele. Když se na to ale lépe podíváte, zjistíte, že to není pravda. Že naopak život kolem nás je doslova protkán nádhernými odkazy na moc, vůli a lásku Stvořitele, že z každé kapky rosy, z každého zachvění stébla na louce, ano, z každého jednoho tepu srdce živých bytostí, zaznívá touha po porozumění a Lásce, po pochopení a přijmutí tohoto Stvořitelova vesmírného řádu. … Přiznám se, že čím déle jsem na Cestě, tím spíše mne udivuje, kolik těch odkazů, náznaků a přímých indicií VE VŠEM kolem nás, i v nás – JE. A že to běžně nevidíme. Chápu malomyslného, chápu zahořklého, chápu útočného a nenávistného – ale bolí mne to…
Takový člověk nenaplňuje dar vědomí, jak má. Jak MŮŽE…
 

A tak máme NEUSTÁLE šanci každý jeden z nás… Nestyďte se za Boha… A vnímejte Lásku a Moudrost Veškerenstva jako vyšší přírodní zákony. Budou možná v budoucnosti objeveny a pojmenovány i lidskými vědci. Vždyť ani o silách dnes uznaných dříve nic nevěděli, ale geniální z nich je tušili. Zatímco lidská věda se rozvíjí, Božské je od počátku plné a úplné. Vědecké poznání rozvíjíme rozumem a probíhá v čase, zatímco Božské přijímáme srdcem, intuicí a Vědomím, a můžeme to udělat kdykoliv, třeba hned teď…Krásný den, přátelé. Přeju krásné dny předvánoční. A prostě krásný a oduševnělý každý jeden den.
Děkuju, Igor

Přátelé, přejeme vám krásný podzim a pohodu
do nadcházejícího závěru roku, do času Vánoc a adventu,
který letos začíná už 27. 11. 2016.

(18. 11. 2016) Na kanále Gosch aTV1 pro vás v současnosti zveřejňujeme množství NOVÝCH Goša videí, a máte se i nadále opravdu na co těšit. Jako předvánoční dárky vám přineseme originální Goša sestřih z oslavy zimního slunovratu Karaimi a Maoka v Praze 21. 12. 2015, úžasné povídání 92-leté vědkyně, mystičky a spisovatelky paní Kubíčkové v Léčivém divadle, a dokonce už i velký materiál s Marcelkou z hor, ono dlouho slibované povídání u ní na domečku v horách, kam jsme se za ní vypravili v létě 2013 jako malá Goša výprava.
Najdete tam dále paní léčitelku Moučkovou, pana MUDr. Jonáše, další kapitoly od Abd-ru-shina, věnované Poznání Boha a lidským omylům na cestě k Němu. Také loňskou návštěvu v nakladatelství Avatar, které spravuje odkaz Míly a Eduarda Tomášových a vydává duchovní knihy. Také povídání a křest knihy s Viliamem Poltikovičem v Městské knihovně, tamtéž krásný indický tanec RÁSABIHÁRÍ DÉVÍ DÁSÍ s výkladem. A mnoho dalšího. Je nám radostí sdílet s vámi inspiraci a společně a v podpoře tak kráčet po životní a duchovní Cestě, které, dle mé osobní zkušenosti, časem více a více JEDNOU CESTOU JSOU... Díky za zájem a sdílení. Igor

17. 11. 2016 na Národní třídě a Václavském náměstí

Přátelé, prošli jsme se Prahou, po místech, kde se konala oslava 27. výročí listopadu 1989, a byl jsem překvapen a dojat klidem, důstojností a zájmem slavících lidí. Sešli se celé rodiny, mladí i staří, a dávali najevo tichou sílu a zájem o život v demokracii, laskavosti a v právu. Velmi mne to potěšilo. Prošli jsme se Národní třídou, zapálili svíčky, a pak došli na Václavák, kde se konal koncert, proslovy a manifestace. Udělal jsem pár fotek. Vše bylo ve velmi pokojné a radostné atmosféře. Tak se s vámi dělím. Zůstávám optimistou... Je to s touto zemí dobré... A bude.
Večer pak běžel v ČT druhý díl dokukmentu Olgy Sommerové o Studentských českých revoltách. Bylo mi ctí a radostí v něm vystupovat. Stejně jako účastnit se před sedmadvaceti lety při změně režimu coby zástupce studentů...

Igor Chaun

NOVÉ VIDEO - Podivuhodné příběhy na Cestě k Bohu

(12. 11. 2016) Intenzivní setkání, beseda a meditace na téma lidské duchovní cesty.
„Děkuju za pozvání do Plané u Mariánských lázní a za krásné společné dvě hodiny. Povídali jsme si o podivuhodných příbězích i humoru, které zažíváme na duchovní Cestě za poznáním. Tuto Cestu lze připodobnit k oné pohádce o muži, který hledal poklad daleko ve světě, a po všech útrapách zjistil, že ho má doma pod vlastním prahem. Máme od začátku, co jsme hledali. Ale pochopit to a přijmout - tedy vlastní cenu, hodnotu a důležitost před sebou i celým vesmírem - to je ta nejvlastnější duchovní práce... A bohatství i vítězství.“ Igor Chaun

NOVÉ VIDEO - Jak se spojit se svou Moudrostí?

(29. 10. 2016) Jak být sám sebou a nebýt sám? Přátelé, věřím, že vás tohle video na téma vztahů potěší a bude inspirovat. Povídali jsme si s Elenou Chmelovou u ní v „ordinaci“, pracuje s aurasomou a channelingem, a jak hovořila, postupně vytahovala lahvičky… Legrační bylo, jak to se mnou cvičilo, a jak jsem tam občas nechtěně upadal do léčebného procesu. Posílám tímto do světa (a do Světla :-) ) a věřím, že vás to zaujme a inspiruje. Ne však osvobodí, to musíme udělat každý sám. Uf. :-) Hezké sledování!

PŘÍBĚHY TOUŽÍCÍ LÁSKY – Igor Chaun na Gošárně 16, 26. 3. 2016

(19. 10. 2016) Milí přátelé, rád bych se s vámi podělil o toto nové video.

"Všichni jsme Příběh. Já jsem příběh.
My jsme příběh. Země je příběh. Galaxie je příběh.
Všichni jsme příběh toužící lásky…

Povídání Igora na 16. Gošárně v březnu 2016 na brněnské Fontáně, a venku svítilo Slunce a občas zazpíval drozd...

Rudolf Steiner (1861 - 1925): V čem spočívá vůdcovství lidstva?
kapitola Janovo evangelium

"Sledujeme-li nyní v akášické kronice onu velkou palestinskou událost, najdeme v podstatě toto: Celý lidský rod, pokud žije na Zemi, pochází z duchovní říše, z duchovně-božského bytí. Můžeme říci: Dříve, než zde vůbec byla možnost, aby zevní fyzický zrak viděl lidskou podobu, aby se ruka mohla dotknout lidského těla, existoval zde člověk jako duchovní bytost a v nejstarších dobách byl částí božsky-duchovních bytostí,
z nichž se zrodil jako bytost.
Bohové jsou takřka předkové lidí a lidé jsou potomky bohů. Bohové potřebovali lidi jako své potomky, poněvadž nebyli schopni bez těchto potomků sestoupit dolů do fyzicky-smyslového světa. Tehdy pokračovali bohové ve svém životě v jiných světech a zvenku působili do člověka, jenž se na Zemi pozvolna vyvíjel. A tak museli lidé postupně překonávat překážky způsobené pozemským životem. ...
Jiskra tohoto božství však zůstává v každém člověku."

(12. 10. 2016) NOVÉ VIDEO! - Přátelé, namluvil jsem toto video, v respektu a ve vzpomínce na odkaz amerických Indiánů, a jako připomínku jejich násilného potlačení. Náčelník Stojící medvěd, neboli Luther Standing Bear, žil v letech 1868 - 1939. Byl původem z kmene Siouxů (Oglala Lakota) a ještě zažil život domorodých lidí na Velkých Pláních před příjezdem evropských pionýrů a násilnou kolonizací. Vyrostl v tradicích svého lidu a až do věku jedenácti let žil mezi indiány Lakoty, následně byl vzděláván na Carlisle průmyslové škole Boarding School of Pennsylvania, kde se naučil anglicky a poznával i způsob života bílých tváří. Jeho rodné kořeny byly hluboké a díky tomu se nacházel v jedinečné pozici soukolí mezi dvěma kulturami. Měl četné filmové role v Hollywoodu, dokázal se do určité míry sžít se světem bílého muže, avšak jeho trvalým dědictvím je připomínka krásy způsobu života původních obyvatel Velkých plání a jejich ochrana.
Toto a další nová videa najdete na GoschaTV1 na Youtube.

(5. 10. 2016) Tak je to tady, přátelé. Dlouho se k tomu schylovalo, ano, muselo to jednou přijít!
Přeju hezký a inspirativní podzim roku - a jaro života!!! :-)

VŠE JE ŽIVÉ!



(6. 9. 2016) - Vše živé je projevem Božské podstaty. Jenže ouha! A co „neživé“? Vtip je v tom, že neživé neexistuje… – ONO JE VŠE ŽIVÉ!!! Záleží jen na mantinelech našeho vědomí, pochopení... Kolik VĚDOMÍ otevřeme, necháme rozestoupit, prolnout s Veškerenstvem. Abychom to vnímali, pochopili, procítili, je zapotřebí bezmezná důvěra v plán Božího díla. A někdy i stav „změněného vědomí“. – Ale ten docílíme i v meditaci, v poděkování Tvůrci, za slunce západu … nebo východu. – VŠE JE ŽIVÉ... Vše JE tedy projevem Boha...! - Uf...

2. 9. 2016

Mé poznání...

Bolest plodí zkušenost.
Zkušenost plodí Moudrost.
Moudrost nezamezí bolesti.
Moudrost umožní bolesti odeznít.
A vytvořit novou zkušenost.
Není Moudrosti bez bolesti,
v lidském světě...

Začátek září s radostí a nadějí (Igor Chaun, 1. 9. 2016)

KRÁSNÝ ZAČÁTEK ZÁŘÍ, PŘÁTELÉ! – Někteří lidé dlouze přemýšlejí - a já jsem k nim patřil - co je jejich poslání na tomhle světě a co mají v životě dělat. Přišel jsem na to, že když budeme tohle přemýšlení protahovat, nikdy nepřijdeme na to, že máme dělat to, co MÁME DĚLAT! :-) Totiž pochopit, že SMYSLEM ŽIVOTA JE ŽIVOT SÁM. Totiž plnění si povinností a úkolů, těch běžných i těch osudových, které někdy dohledáváme těžko, a přece je vždy nakonec poznáme. Přeju také nám všem už konečně přechod od duchovní teorie do životní praxe, abychom už začali konečně používat, CO VÍME, a přestali střádat vědomosti jako haraburdí ve staré komoře, kde staré „poklady“ už zapadaly a pro tu aktuální veteš nedosáhneme na předchozí. Navíc dnes dopoledne v 11 hodin nastalo novoluní a to sebou nese začátek nového cyklu – a tedy příležitost rozloučit se s nepotřebným. Čas pro nové příležitosti. Dejme sbohem minulosti a důkladně vnímejme přítomnost, která připravuje naši budoucnost Dnes začíná nový školní rok, a tak přeju všem prvňáčkům i žákům základní školy, aby měli učitele i školu osvícenější, než pamatuju já.

Vzpomínám si dobře na ten první den, kdy se máma slavnostně oblékla, vzala si kostým, brzo jsme vstávali, a pak mne vedla přes „velké hřiště“ mezi paneláky směrem do školícího ústavu, jménem ZDŠ Jahodová 2800. Už od rána jsem cítil, že je něco špatně. Vlastně už v noci jsem se probudil a máma byla vedle mne, utěšovala mě. Že vše bude v pořádku. Cítil jsem, že starý svět svobody, dosavadních šest let Igora, tak nějak končí. Svítalo za okny, za staženýma roletama, a já věděl, že onen svobodný duch a laskavá i šílená atmosféra rodiny bude navždy narušena, ona výměna názorů na vše (od umění přes Pánaboha až po způsob jak okrást komunisty, třeba polním pychem květáku na družstevním poli) tak nějak končí. Že ji nahrazuje podivný pseudořád, hrající si na pořádek a vědomosti, ale naplněný socialistickou přetvářkou, blbostí, šedí, průměrností. A že je tento pořádek navíc realizovaný jakýmisi podivnými postavičkami, vydávajícími se za lidské učitele, a obsahujícího dokonce dokonce legračního „pana ředitele“. Nemýlil jsem se. Tušení bylo správné…

Podivnost té instituce jsem zažíval devět následujících let. Někdy v polovině jsem začal hodně zlobit, zjistil jsem empiricky, že je lepší postavit se na stranu sígrů a ubližujících, než být naháněn a ubližován, třeba pro ten účes, „střih podle kastrolu“, jímž mne pravidelně zdobila matka, aby ušetřila šest korun za kadeřníka. Dostával jsem dvojky z chování, zlobil jsem, abych se vymezil a aspoň nějak stavěl školnímu systému na odpor. A taky to bylo za pozdní příchody. To jsem měl po mamince. Ale nedosahoval jsem jejích výsledků… Chodil jsem pozdě o minuty. Ona uměla přijít pozdě nikoliv pouze o hodinu, ne o den, ale TŘEBA O ROK! Ona byla vůbec podivuhodná. Vyprávím o tom v přiloženém videu… Jak mne vychovávala. S humorem o DĚTSTVÍ, ŽENÁCH A FILMU (2007) nebo v hraném dokumentu Otec, matka a já... Nemýlil jsem se. V tom podivném socialistickém vzdělávacím institutu jménem „devítiletka“ jsem prostě narazil. A TRPĚL. Byl to až přílišný kontrast se světem rodičů, jejich vznětlivé radosti, živelnosti, hravosti i jistoty, v nichž jsem doposud šest let vyrůstal. Rodiče mne i přes svou chaotičnost vedli nekompromisně k úspěchu a k sebedůvěře. Oproti programové malosti a zvyku socialistické výchovy.

Dávali mi za vzor životopisy světových velikánů a povídali mi o jejich životech, zejména matka, často s nádechem hororu a tragédie, v čemž si nevědomky libovala. Třeba když mi opakovaně vyprávěla, jak Gérard Philipe umíral na rakovinu, celá Francie plakala, ale on ještě dohrál filmovou roli Fanfán Tulipána a pak ho v tomto kostýmu položili do rakve. (I když ve skutečnosti ho položili do rakve až o sedm let později, v roce 1959 v kostýmu z divadelního Corneillova Cida.) Plakal jsem … a snil o své příští velikosti.

Jako třeba když mi máma vyprávěla, jak operní zpěvák Beniamino Gigli umřel přímo na podiu, když mu puklo žalem a dojetím srdce uprostřed árie. (I když ve skutečnosti zemřel v roce 1957 v Římě ve svém domě Via Serchio na zástavu srdce v důsledku zápalu plic.) Anebo když Janáček umřel na služce, prý při milování, dodávala matka cudně na hranici ostychu a přiznané existence lidské sexuality. „Přes překážky ke hvězdám, Gorečku,“ zakončovala to často maminka. „PER ASPERA AD ASTRA! To si pamatuj.“

Učitelka na „pozemky“ (to byl předmět, v němž se okopával a ohraboval socialistický školní úhor kolem plotu), byla navíc „psychologickou poradkyní školy“ a jednou mne pozorovala, jak se vleču neochotně s hráběmi přes pozemek a ucedila: „Z tebe NIKDY NIC NEBUDE, CHAUNE.“ Jmenovala se Loulová. Když jsem pak v dospělosti někdy něco dokázal, často jsem se v duchu vracel k tomu okamžiku na „školní pozemek“ a říkal si: „Tak vidíš, Loulová. Pletla ses…“ Největší hrůzu jsem měl ale z matematiky. Učila ji drobná brýlatá paní, sršící energií, jménem Maliková. Ona sídlištní škola připomínala stavbou spíše nevhodný přízemní letecký bunkr než místo vzdělávání, a tímto podivným prostorem se Maliková pohybovala jako atomové tornádo v bílém vlajícím plášti, vždy v předklonu a s tenkým pravítkem v ruce, podobným malému kordu, doslova přelétávala ze třídy do třídy, aby nás propichovala množinami a rozsévala děs a hrůzu. Zejména v duších uměleckých, poetických a z podstaty senzitivních, jako byla ta má. … Až mnohem později jsem pochopil, že matematika může být i krásná, že je pravděpodobně universálním jazykem kosmu a dokonce možná vyjadřuje pravdu o Bohu a jeho tvorbě a zákonech.

Tuto krásu jsem ale při onom „teroru zlomků a geometrie“ ani zdaleka ještě netušil a každý pohled na matikářku, vlající v bílém plášti chodbami, ve mně vyvolával pocit stažených útrob, ne nepodobný úděsu vězně, spatřícího svého kata. Zpětně mám dojem, že to bylo celé nějak záměrně učeno TAK, abych to NEPOCHOPIL a z duše nenáviděl. :-) Stejně jako fyziku a biologii (ný, natý, itý, ičitý, ečný, ičný, ový istý, ičelý!!!) Bylo to učeno s arogantní převahou, útočně a agresivně, a s předpokladem, že jsme většinou blbí. Bylo pár premiantů, třeba Pospíšil nebo Straka, kteří matiku zvládali a jako kdyby byli pro tuto disciplínu od Boha přímo nadáni. Nechápal jsem to, ale šlo jim to. Anebo Bělohlávek, to byl šprt a jevil se jako geniální, a když se ho učitelka jednou ptala, čím bude, až BUDE velký, odpověděl zasněně, že řidičem metra, a učitelka se rozplakala, protože asi pro něj chtěla Nobelovou cenu, a možná Teorii všeho a nález nějaké hmotné skalární elementární částice v detektoru LHC, třeba Higgsova bosonu či tak něco, a on chtěl do metra a čepici, s tímhle talentem, a já měl už tehdy satisfakci: „Tak vidíš, Maliková, jak ti to s géniem nevychází. A to ještě nevíš, že já budu Fellini!“ :-)

Ale nejraději jsem měl češtinářku. Měli jsme skvělou ženu, jmenovala se Pitáková, naše třídní na druhém stupni, od pětky do devítky. Ta jediná mi věřila a podporovala mně. Čeština mi šla, vyškolenému a vydrezírovanému matkou i četbou, to jsem relativně exceloval, a když učitelka odcházela ze třídy, vždy to byl Chaun, kdo ostatním předčítal. Anžto jsem měl dobrý přednes a prožitek! :-) Akorát diktáty mi zase až tak nešly. To jsem se někdy seknul. Jednou o pololetí za mnou Pitáková přišla a naštvaně, však omluvně povídá: „Igore, musím se ti ospravedlnit, ale dostaneš na vysvědčení JEDNIČKU. I přes ty tvoje diktáty!“ „Proč?“, ptal jsem se. „Ále, byla jsem ve sborovně – a Loulová s Malikovou o tobě mluvily tak blbě, že jsem to už nevydržela a vykřikla: „Co to povídáte? U mě je třeba výborný! U mne má JEDNIČKU! Tak ti ji musím dát. Ale zaber v těch diktátech.“ Udělala mi tímhle přístupem obrovskou radost. Byla velkodušná a laskavá a cítila, co srdce (a formující se osobnost) dítěte potřebuje. Totiž PODPORU A DŮVĚRU. Ne srážet k zemi, ne se jim vysmívat.

Přál bych si, aby si tohle do nastávajícího školního roku vzalo jako své předsevzetí co nejvíce učitelů. A ke svěřeným malým srdcím (a duším!) přistupovalo také s láskou, důvěrou a velkorysostí! Jako naše milovaná češtinářka Pitáková, naše třídní „úča", mimochodem moc hezká paní… :-) Tolik mé malé ohlédnutí. A tak ještě jednou přeju radost a odvahu žít své životy. Někdy je dobré se otočit do své minulosti, připomenout si, kolik jsme toho už prožili a čím vším jsme prošli (třeba, PROBŮH, základní školou! :-))! Pro mne osobně je z toho zřejmé, že proto se máme snažit a úročit to PRÁVĚ TEĎ, nelelkovat a žít ten Dar života, a využívat nabité zkušenosti. Je to štafeta lidského rodu, od nepaměti, předávat si moudrost a poznání. Je třeba co nejvíce GENEROVAT RADOST ve svém srdci, ono se to pak bude šířit do našeho okolí a probouzet radost v druhých. Ano, jsem opakovaně fascinován úkolem, úlohou, která se nazývá lidský život. Bohužel mi na základní škole TENTO PŘEDMĚT CHYBĚL. Stejně jako předmět empatie, laskavosti nebo meditace. :-)

Možná bychom mohli být hrdí, že jsme to vydrželi na Světě (a se sebou) až do tohoto okamžiku jménem DNES! :-) Připomeňme si proto PRVNÍHO ZÁŘÍ svá školní léta, utrpení i radost té doby – a buďme hrdí, že jsme to přečkali. My, kdo jsme se setkali u tohoto textu, jsme zde v pozemském životě Stvořitelem evidentně stále ještě ponecháni. Má to svůj smysl. Znamená to, že náš ÚKOL ještě není u konce. I když si někdy myslíme, že bychom to nejraději „vzdali“ a ten vzácný dar života hodili „Stvořiteli pod nohy“. Ponechme na Nejvyšším, aby rozhodl, kdy je čas „skončit“, kdy bude tenhle náš pozemský úkol (pro tentokrát!) u konce.
A mějme v paměti, ČÍM VŠÍM jsme už prošli, abychom dnes mohli říci: „Já jsem, dnes, prvního září 2016…“ V téhle podivné i krásné době…
Ještě stále je čas stát se Buddhou, Ježíšem…
Kvůli tomu jsme léta čerpali sílu. A proto jsme si teď užívali LÉTA, prázdninového slunce a přírody… Abychom se nabili pro úkoly čtyř měsíců, zbývajících do konce roku. Teprve na jeho konci budeme bilancovat, jaký tenhle rok doopravdy byl. Co přinesl nám, co jsme dokázali - a co jsme v něm MY přinesli druhým…

BAJKA O TALÍŘI

(8. 6. 2016) Milí přátelé, před pár dny se u mne konala malá spirituální akce. Jak to bývá, ženy přivezly napečené dobroty, a mimo jiné Dáša vlastnoručně upečený a úplně fantastický borůvkový koláč. Mňam. :-) Když se druhý den dojedl, a lidé postupně odjeli, vyjevil se pod koláčem TALÍŘ. Nádherný, starodávný, zdobený. Uf! Krása. Dokonce na okraji ještě zespodu zbytek cedulky. Aha, řekl jsem si, skupuje to Dáša po bazarech jako já, tam se dají najít skvosty.
Ale co teď s talířem? - Zálibně jsem si ho prohlížel. A napadla mne strašná myšlenka. Co takhle jí ho nevrátit?
Lačně jsem si cizí talíř prohlížel, opravdu se mi líbil.Co takhle si ho "SETRVAČNOSTÍ" ponechat, coby utajenou TROFEJ z akce, jako nepřiznaný suvenýr za to, že jsem "poskytl dům"?
Tato myšlenka - a že mne vůbec napadla - mne natolik vyděsila, že raději jsem IHNED VOLAL Dáše a po krátkém úvodu (vychválení koláče!) začal důrazně připomínat, že si tady nechala ten KRÁSNÝ TALÍŘ, a kdy a jak si ho převezme...
Dáša mne nechala domluvit a pak klidně pravila: "Igore, to není můj talíř. To je přece TVŮJ TALÍŘ. Našla jsem ho a vyndala zespodu z linky, když jsem potřebovala přichystat koláč...!"
Uf! Spadla mi brada... Tak ten TALÍŘ JE MŮJ...?!?
Ano, je "můj"...!

A tak je to, přátelé, v našem celém životě. Ohlížíme se po domněle cizí kráse, věci, bohatství - ale nevidíme bohatství a krásu svou. Poklad, který hledáme za devatero horama, máme zakopaný pod vlastním prahem... Denně ho překračujeme, ale NEVIDÍME!
Nevidíme, že za čím se pachtíme, už dávno máme... V srdci, v duši, v charakteru, nebo alespoň "vespodu v lince".
Uf. - Věřte, přátelé, že tahle minibajka o talíři, kterou jsem si vášnivě prožil, mi přinesla docela velké ponaučení... Skoro, jako kdybych vyhrál Wimbledon...!!! :-)
Jo - a mimochodem - ten borůvkový koláč byl opravdu výborný...!
Tak hezký den a dobrou náladu, přátelé milí... :-) Igor

ČERVNOVÁ GOŠÁRNA ODLOŽENA!

(18. 5. 2016) Milí přátelé a příznivci našich Goscha setkání. Děkuju za váš zájem, vím, že jste se někteří v půli června chystali a těšili na naše už 17. setkání, tentokrát na chatě Doubravka u Chotěboře, ale v souhrnu několika různých důvodů, které bych nazval spíše „technické“, jsem se rozhodl teď červnovou Gošárnu nedělat a ponechat nám víkend k osobnímu užití. :-) Děkuju a budu se těšit někdy příště, pravděpodobně v říjnu opět na brněnské Fontáně. Přeju dobrou inspiraci a Práci na sobě. - Díky a zdraví Igor

Přikládám pár fotek, jak jsem je namátkou stáhl z internetu nebo našel v PC, coby obrazovou připomínku našich krásných setkání. Díky vám. :-) A skvělým přednášejícím. :-) Na fotkách jsem s Martou Foučkovou, Karaimi a dalšími... Po přednášce se s posluchači objímá Marcelka a Romek z hor, s nimiž mám mimochodem zajímavé video z návštěvy u nich. A věřím, že jej do léta zveřejním. Tak zas někdy na viděnou, přátelé…

SMRT JE JEN ILUZE - život pokračuje v jiném paralelním vesmíru! (24. 4. 2016)

Přátelé, rád bych se s vámi podělil o toto NOVÉ video. Protože věřím, že to tak je... Nebojte, není to trudné ani smutné... :-) I když o smrti, je to spíš O ŽIVOTĚ a O NADĚJI! Moc mne těší a baví sledovat, jak se poznatky moderní kvantové fyziky propojují s dávným mystickým poznáním, například indické filozofie. - Příjemné sledování. Igor  
 

PŘÍBĚH O ČAJI, aneb ŽIVOT JE JENOM JEDEN
(Igor Chaun, 13. 4. 2014)

Život je jenom jeden, ale nekonečný a všudypřítomný...! :-) Milí přátelé, hezký den a dobrou náladu přeju. - Nevylil jsem čaj z konvice a odjel z bytu. - Po pár dnech jsem se vrátil a zjistil, že v té konvici vykvetl neuvěřitelný ŽIVOT. Nádherný, barevný, kypící...


A uvědomil jsem si, jak podobné jsou obrázky z elektronového mikroskopu, třeba ty, co zobrazují průdušinky a plicní sklípky. Ale do těla si nevidíme, obrázky musejí být milionkrát zvětšené! Anebo korály v moři, ty vidíme okem, stejně jako plíseň na čaji. Ale podobné jsou třeba i obrázky vzdálených galaxií a souhvězdí, jak je už čtvrtstoletí přináší Hubbleův teleskop! Proč jsou si tak podobné?!?

Dojalo mne to. Věřím, že i tohle poznání se brzy stane předmětem akademického uznání. Že nic není neživé - protože vše je živé. Že vzdálené galaxie tvoří se a bují podle podobného klíče, jako tkáně našich těl, jako mořské korály, jako obrazce přenádherné zelenavé plísně v zapomenutém čaji...

Děkuju.

(29. 2. 2016)  NOVÝ TEXT IGORA
SÍLA MODLITBY A SOUVISLOSTI POZEMSKÉHO ŽI VOTA!
 

Kosmická fyzika BOHA A JEHO SVĚTŮ. – Modlitba a informační pole. – To tenhle život máme za odměnu. – Duchovní dokonalost vyšších říší. – Inteligentní život ve vesmíru. – Modlitba jako přirozenost člověka. – Ukázky modliteb svatých a moudrých.

Přátelé, věřím, že vás text text inspiruje. Vím, že je to asi originální a místy svérázný pohled.. Ale podle osobních zážitků a poznání... Zdraví vás Igor a přeje dobrou náladu, dobrý život…- Kdo tak ucítí, díky za případné SDÍLENÍ tohoto textu ZDE.
 
 

Přátelé, těšíme se na Vás na Velikonoční Gošárně 2016. Zveřejnili jsme už přihlášku a najdete ji v sekci BESEDY A AKCE. Těšíme se na další společnou duchovní inspiraci a sdílení.

PŘIHLÁŠKA NA VELIKONOČNÍ 16. GOSCHA SETKÁNÍ,
Brno 25. - 27. 3. 2016

Věříme, že čas Velikonoční může být skvělou příležitostí a vedoucí energií i právě pro naši v pořadí už 16. Gošárnu... V pondělí už pak můžete být se svými blízkými. Program připravujeme, ale jako vždy se jedná především o setkání duchovně spřízněných a naladěných lidí, s respektem k rozdílnosti našich cest, ale s touhou a láskou po Bohu... Děkujeme a těšíme se na vás. Igor a tým Goscha.

Děkujeme za váš zájem. Vytváříme nový emailový SEZNAM. Po odeslání přihlášky do něj budete zahrnuti. Těšíme se na vás na našich akcích a při společném sdílení.

Steve Jobs - O BOHATSTVÍ A LÁSCE

(13. 1. 2016) Silné příběhy nesou silnou inspiraci... Udělal jsem tohle video. Musel jsem... Stále znovu se tohle učím, stále znovu bychom si tohle měli připomínat. Navzdory tlaku médií, životnímu modelu hmoty a spotřeby, který nám vtloukají do hlavy... Díky za vaše SDÍLENÍ! Igor...

ANKETA - kdy by se měla konat 16. Gošárna?

Přátelé, rádi bychom znali váš názor. Pokud zvažujete účast na příští jarní Gošárně, vyhovoval by vám velikonoční termín 25. – 27. 3. nebo raději, vzhledem k rodině a dalším aktivitám Velikonočním, spíše víkend následující? Tedy 1. -3. 4. 2016? – Tady v anketě můžete zvolit odpověď. Díky. Zvažujeme totiž změnit plán, protože poslanci přidali pátek velikonoční jako Svátek… :-) Na druhou stranu, čas Velikonoční může být skvělým časem, inspirací a vedoucí energií právě i pro naši 16. Gošárnu. A pondělí by už bylo pro vás volné… Anebo to máme PRODLOUŽIT I NA PONDĚLÍ? Díky za váš názor, pokud zvažujete účast… - Igor a tým Goscha…