NA CO JSEM V ŽIVOTĚ PŘIŠEL...

(19. 10. 2015) No já vlastně přišel na to, že máme ZA SEBE vůči vesmíru ohromnou odpovědnost. To mi nikdo dřív neřekl. Taky jsem pochopil, že všechno souvisí se vším a že náhoda neexistuje, to je jen lidské slovo pro děje, jejichž souvislostí už lidský intelekt nedohlédne… Ale Vesmír si náhodu nemůže dovolit, na to je příliš dokonalý.
Taky jsem pochopil, že když se v moudrých knihách píše, že Láska je to nejdůležitější, není to fráze, ale základní pravda Vesmíru, protože Láska je stavební kámen všeho, krev Stvořitelova, jíž oživuje a proudí Multivesmíry…
Taky jsem pocítil tíhu téhle cesty, cesty Lásky a Ježíše Krista, pro nepřipraveného a nedostatečně čistého... Avšak cestu otevřenou... Láska nepřipraveného bolí... To proto si někteří ulehčují nenávistí...
Taky jsem pochopil, že lidskou bytostí stvořený život nekončí… Že škála života je nezměrná a na cestě k Bohu potkáme mnoho sourozenců… Vesmíry se jimi doslova hemží. Někteří příbuzní jsou starší a moudřejší, a jako my stavíme mosty přes řeky a mrakodrapy, ONI staví planety a souhvězdí, instalují měsíce a osévají životem kdejaký vesmírný úhor… Ale pochopil jsem, že se tím vůbec nemusíme trápit, protože až přijde čas, přirozeně je spatříme a oni nás do své rodiny přizvou…
Taky jsem pochopil, že lidská bytost se ráda přetvařuje a dělá lepší... Člověk na člověka to dokáže zahrát, ale Pána Boha neošidí… Když tohle pochopíme, tak už je zbytečné něco hrát… Soukmenovce na chvíli ošálíme, ale účet budeme skládat jinde, a podle pravdy…
Taky jsem pochopil, že i když vypadáme stejně, nejsme stejní… Přišli jsme sem, do lidské zkušenosti, z různých míst a koutů vesmíru, s různými znalostmi, v různých stádiích vývoje… Proto někdo ví více a jiný je prvňáčkem, i když věkem už zdánlivě dospělý…
Pochopil jsem, že vše má smysl a že jsme součástí nádherné kosmické hry. Že mnohé ošálíme, ale Lásku a Moudrost neošálíme. Ty si musíme vystát ve frontě lidství… Proto nás v té frontě někdy bolí nohy, někdy záda, někdy srdce – a někdy celý člověk. Ale má to všechno smysl… Poděkování patří Vzhůru. Děkuju, že jsme si o tom mohli povídat.
(Igor Chaun - z připravovaného rozhovoru pro časopis ZÁHADY ŽIVOTA, druhá část)