ROZHOVOR S IGOREM CHAUNEM pro Českou exopolitiku

 22. červen 2011

 Exopolitika je nová věda o vztazích mezi inteligentními civilizacemi ve vesmíru.

Igor Chaun (1963) studoval na filmové a televizní fakultě v Praze, na katedře dramaturgie a scenáristiky. Po studiu se zaměřil především na dokumentární tvorbu. Mezi jeho nejznámější dokumenty patří mystický cestopis Cesta do Indie a z hrané tvorby pak divácky úspěšný cyklus Velmi uvěřitelné příběhy. Jako režisér se také podílel na kultovní České Sodě. V roce 2001 podnikl s přáteli cestu do brazilské Amazonie, kde se zúčastnil rituálu Santo Daime a postoupil na cestě duchovního prozření. Nyní se věnuje hlavně přednáškám na duchovní témata a snaží se podělit o svou zkušenost s ostatními lidmi a navést je na správnou cestu životem, tedy především aktivovat jejich víru a naději.

Česká exopolitika: Vy jako člověk, který pochází z uměleckých kruhů a zároveň jako jedinec, který se intenzivně zabývá specifickou duchovní cestou; napadlo mě, jak je takový člověk vnímán svými kolegy, hovoří s Vámi o tom, chtějí se například něco dozvědět...?

 Igor Chaun: To je zajímavá věc. Já jsem nad tím přemýšlel a napadlo mě takové humorné přirovnání - humorně drastické. Podle mě to funguje jako vytěsňování nějakého znásilnění v dětství. To znamená, že lidé, kteří vás tak nechtějí vidět, tak vás tak nevidí a jednají s tou částí vaší osobnosti, která je pro ně pochopitelná a srozumitelná. Čili tito lidé mě vnímají jako režiséra, baví se se mnou o filmech a práci, a stejně tak třeba Jardu Duška nebo Květu Fialovou budou vnímat jako dobré herce, ale prostě si vytěsní ten nový duchovní rozměr jejich existencí, aby je neiritoval, aby je neuváděl ve zmatek. Neříkám to jako kritiku. Je to projev vývojového stádia. Funguje to jako dočasná obrana. Svět kumštýřů je světem sám pro sebe a jde tam o práci, o výdělek, o roli, aby byl někdo viděn v médiích a tak podobně. Pak je tu druhá věc, a to je osobní progres jednotlivce a je úplně jedno, jestli jsem inženýrem, který staví mosty nebo doktorem, který operuje mozky, či režisérem nebo hercem. Anebo profesionálním knězem.

 ČE: Setkal jste se někdy s kritikou?

 Igor Chaun: Ani moc ne. Dokonce mě překvapuje, že na to, že si myslím že některé tyto věci jsou poměrně razantní či odvážné (i když mi vlastně přijdou normální), vlastně mi to zatím docela prochází… Ale očima někoho, kdo není zvyklý takto přemýšlet, je to asi trochu divoké. Musím se přiznat, že jsem se vlastně nesetkal s nějakou zásadnější kritikou. Skutečně je tam spíše to vytěsňování. Lidé, kteří mě znají, ale kteří mě vnímají jako režiséra, jako člověka, který umí stále ještě obhrouble zavtipkovat, který se umí bavit o ženských, i který se ještě donedávna uměl napít, a jsou schopni takto se mnou komunikovat a takto mě vidět – s tím vlastně nemají problém. Možná, že problém nastane, pokud tato duchovní složka této osobnosti začne výrazně nabývat na vrchu. Ono se to tak do jisté míry i stává. Dokonce bych ještě zmínil element nutného přežívání: že já jsem vlastně již několikrát zjistil, že když mám přežít ve filmovém štábu, když jsem teď naposledy točil nějaké věci, musel jsem vědomě trochu zhrubnout, abych přežil a nebyl zranitelný a přežil, abych nebyl „jiný“. Kdybych byl, byl bych podezřelý. A kdybych byl podezřelý, byl bych nebezpečný a kdybych byl nebezpečný, nespolupracovali by se mnou. Já z postu režiséra potřebuji vnímat jejich důvěru. Mnohdy jsem se musel naučit v rámci točení nějakého filmu tlumit své způsoby vnímání a vědomě se v sobě přeladit do „režiséra“ a do toho reálného chlapíka, co tam je na place a tu danou věc chce natočit a neiritovat přitom své spolupracovníky. Když mi to někdy nedalo a po natáčení jsem je začal chtít jako „předělávat“, když jsem to prostě nevydržel a začal jim sdělovat vyšší duchovní pravdy, tedy alespoň ty střípky, o které jsem zavadl, tak oni byli vyděšení, co jim to říkám a kam jim to mizí ten rejža, ten vtipný normální režisér s tím humorem a co jim to říká za divné věci. A někdy mě i drsně odkážou do daných mezí. Ale ani to neplatí absolutně. Jindy totiž často člověk narazí na nečekané pochopení, souznění. A diví se, jak lidé vnímají, jak chápou, jak sami už „vědí“ a jsou plni naděje a pokory. A to sdílení je důležité. Takže má smysl o tom hovořit, i přes ty překážky.

ČE: Co si myslí Igor Chaun o tom, že naše země mohla být v minulosti - nebo byla - někdy navštívena nějakou vyspělou civilizací, která nějakým způsobem asistovala při vývoji lidského jedince?

Igor Chaun: Já si myslím, že to tak je, že všichni jsme toho do jisté míry důkazem. Myslím si, že na dvojí způsob. Jednak řekněme buněčným, genetickým na té hmotné úrovni a jednak duchovním ve smyslu skryté paměti na tyto doby a na tuto spolupráci. Myslím si, že jsme dokonce někteří částečně potomky nějakého křížení či míšení. Mám proto tzv. senzitivní důkazy, nikoli však ty faktické. Jednou jsem totiž v tom amazonském pralese při posvátném rituálu ke svému velkému překvapení začal opakovaně chytat jakési názvuky jiných civilizací. Do té doby jsem se o to nezajímal. Pro mě to do té doby byly jen „ufouni“ a „létající talíře“ jako pro většinu společnosti, s legrací z nějakého Aštara a jeho komunikace, kde si opravdu myslím, že je to trochu ustřelený. Na druhou stranu - odbočím - dal jsem si jednou tu práci a přečetl jsem sdělení toho inženýra Bendy. Já si myslím, že obsah je tam z 90% v pořádku. Je tam nešťastná ta forma sdělení, která to trochu karikuje, a to dává munici do rukou odpůrcům. Ale uvědomil jsem si, že co já jsem v tom pralese cítil, to říká v podstatě i pan Benda. - Já jsem tam, vlastně proti své vůli, proti svému plánu, začal objevovat náznaky, střípky, komunikace světů, vesmírných lodí, technologií. A já vnímám jako důkaz pravosti, že jsem to NECHTĚL, že jsem tam kvůli tomu nejel, že se mi to tam začalo objevovat samo, že jsem tam jel čistě za spirituálním usilováním a do toho mně začaly pronikat informace o těchto světech, o těchto bytostech, o těchto civilizacích a o jejich komunikaci s námi. Musel jsem, částečně ke své nevůli, otevřít tu škálu vnímání sám v sobě, rozšířit ji natolik, abych pochopil, že v tom spirituálním kosmickém systému jsou přítomny i tyto bytosti. Že se pravděpodobně jedná o nějaké rozdělení na bytosti inkarnované a na bytosti s nějakým typem karmického údělu, podobného nám, avšak vyšší, čistší, spolupracující, sebevědomější; a pak na bytosti tak zvané nevtělené a bytosti trvalých pozitivních energií a strážců božského díla, což jsou pravděpodobně bytosti andělské. Takto jsem si musel vypomoci a podstoupit to vnímání a pochopení těchto sfér. Znovu připomínám, že cenné na tom je, že jsem to nechtěl, že jsem nejel do Amazonie proto, abych objevil jiné civilizace, chtěl jsem se tam přiblížit Bohu. Co pro mě je podstatné, že BĚHEM PŘIBLIŽOVÁNÍ SE BOHU JSEM OBJEVIL TYTO CIVILIZACE. Díky tomu jsem pochopil podstatnou věc. Není možno „pochopit Boha“ bez pochopení a spatření šíře jeho kosmického aktu stvoření… Dojalo mne to. Hluboce. A že na druhou stranu není asi možné chtít pochopit mimozemské civilizace bez přiznání si a integrování tvůrčí a nadřazené složky Božského do tohoto systému. Ještě jinak – chcete-li dojít k Bohu, nemůžete na té cestě nespatřit a nepřijmout i jiné Jeho tvory, civilizace, organizované útvary a celky vyšších vědomí, které Tam přebývají, o nás vědí, ale respektují nás a v zásadě vůbec nejsou nepřátelské…

 ČE: Přijal jste to potom již snadno?

Igor Chaun: Jednou jsem si povzdechnul a říkal si „proč se mi pořád objevujete, proč se mi do toho mícháte?“ – A oni řekli: „Protože jsi jeden z nás.“ Okamžitě se mi objevil jeden obraz, že jsem byl součástí nějaké výpravy v dávných dobách a že jsem cestoval za účelem těžení určitého typu nerostu. Dokonce jsem se ptal, co to bylo za nerost. Používají jej nikoli na úrovni našeho strojírenství, ale oni jej používají na nějaký typ procesu, který bychom nazvali alchymickou přeměnou. Oni ten nerost potřebovali a brali si ho odtud. Jasně jsem viděl, že jsem byl součástí nějaké menší pilotní jednotky 3- 4 bytostí, které sem přiletěly a pak jsem už nebyl schopen dohlédnout ten příběh celý, protože se to vybavuje člověku jako vzdálený signál od TV přijímače, šumí to a vědomí není zcela naučeno číst ty obrazy. Je to vysilující, člověk se soustředí, aby dokázal přeladit na ty vzdálenější frekvence informací a z nich si utkat ten obraz. Ta informace přichází a je pravděpodobně dávána jejich telepatickým spojením. Ale i vlastním osobním rozpomínáním…

 ČE: Exopolitika se domnívá, že vláda Spojených států již v roce 1954 uzavřela dohody o výměně technologií s jistou mimozemskou rasou a na oplátku jim dovolila blíže nespecifikovaný biologický experiment na lidech, kterým lidstvo trpí dodnes. Dává Vám to nějaký smysl? 

 Igor Chaun: Podrobně jsem si tohle četl na internetu, vím i to, že tam byl u toho tehdejší prezident Eisenhower, že tam měla být rasa Šediváků, a odpovím za sebe. Nevím. Já jsem dědic komunistického dětství, dospívání a proto jsem byl neobyčejně proamerický. Patřil jsem k těm, kteří si Ameriku idealizovali. Ještě po událostech po 11. září 2001 jsem byl hluboce dojat teroristickým útokem a když jsem poprvé slyšel, že si to sundali sami, pak jsem měl chuť toho člověka fyzicky udeřit za to, co si to dovolil, jak uráží americkou oběť, americké mrtvé. Pak jsem se tím začal hlouběji zabývat a zjistil jsem, že ač není doloženo, že to udělali sami, je v podstatě fakticky doloženo, že ta stávající verze událostí není možná, že to nemohlo být z nejrůznějších technických hledisek a z celého výčtu technických faktů možné, aby se to tak stalo a spadlo to tak, jak oni říkají, v důsledku těch letadel. Já jsem poprvé v životě pochopil - zas ještě musím i tady přijmout, že život je složitější - že i v té Americe mohli alespoň dočasně získat sílu opravdu určité temné síly, temné vlády. Zároveň jsem četl jednu nádhernou myšlenku, že podstata Ameriky a principy, na nichž byla založena, je tak silná, že vždy zvítězí nad těmito silami a že není poprvé, kdy byla Amerika sražena na kolena a těžce zkoušena silami zla. Vždy dokázala najít vnitřní sílu k obnově sebe samé. Chtěl bych moc věřit, že se to stane znovu, ale cítím, teď je situace špatná. Prošel jsem i takovouto deziluzí ohledně prezidenta Obamy: ve svém velkém, vždy neutuchajícím entusiasmu a altruismu, jsem patřil k těm, kteří ronili slzu, když ten milý černošský prezident přebíral prezidentský úřad a prolamoval jedno velké tabu americké společnosti. Dnes mám pocit, že se dívám na robota, na loutku.

 ČE: Je nějaké téma, které byste chtěl režírovat a ještě jste se k tomu nedostal?

 Igor Chaun: U mě teď dochází k takové zvláštní disproporci, že já se raději živím např. televizním cyklem „Malá farma“ a dělám ze sebe takového nájemného režiséra určitých drobných projektů, které mě méně zatěžují, přestože je také dělám s láskou, a spíše si teď uvolňuji kapacitu na takovéto myšlení, na takováto setkávání jako tady v Chotěboři, a na povídání s lidma, a pro práci na kanále YouTube, kde mám kanál Gossscha1 s mnoha filmy, videi a besedami o duchovnu, ale nejen o něm. Doporučuji! -  A do jisté míry jsem i na Facebooku, snažím se teď tyto možnosti nově využít, k šíření informací, naděje, apelu na život beze strachu a ve víře k Nebeskému Otci, protože bez něj trvalé štěstí a nalezení není možné. Teď si vzpomínám, že mi někdo napsal, že děkuje za můj podíl na debanalizaci Facebooku a vnášení spirituálních témat do něj. Děkuju. Sbírám odvahu a sílu k dalšímu růstu a pochopení. Teď o tom méně točím, a více povídám. Nemám teď odhodlání dělat to přes hraný film. Mám pocit, že už to MÁ BÝT ŘEČENO PŘÍMO, NATVRDO, že si to musíme PŘÍMO SDĚLOVAT, případně natočit to sdělení samo, ta videa s povídáním na Gossscha1, to jsou teď mé filmy, to jsou mé dokumenty. Už se blížíme komunikace on-line, v přímém napojení, už se zase rozpomínáme. Pevně tomu věřím a sám jsem si příkladem. Dnešní propojenost webem nás učí možnost příštího přímého propojení naším vědomím. A nejen se sférami tady pozemskými. Tak to dělají, a jsem o tom hluboce přesvědčen, i naši starší a vyspělejší – milovaní – bratři ve vesmíru… Děkuju…

 S Igorem Chaunem rozmlouvali za Českou exopolitiku na Festivalu záhad a tajemna v Chotěboři 2011:

Karel Rašín a Jan Frolík

 Navštivte náš
video kanál
 Gosch aTV1
Přes 2 300 videí!
125 tisíc odběratelů!
63 milionů zhlédnutí!

Děkujeme, že přicházíte
nabrat inspiraci a posilu!